Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Každý den se ptám jen na věci týkající se následujících 24 hodin, protože to je vše, co zvládnu při práci v televizi a všem ostatním – podnikání a péči o členy týmu, se kterými mohu být v kontaktu, většinou s interními členy týmu. Protože i oni mají jen lidská těla – z masa, měkká, křehká, a někdy mají potíže. Možná náhlé nevolnosti, nebo náhlý pád či něco, co by jim mohlo poranit prst na noze nebo chodidlo. Pak s nimi také musím mluvit a říct jim, co mají udělat, protože někdy jsou příliš zaneprázdnění. Nemyslela jsem si, že by měli, ale není bezpečné nechat přetrvávat bolest nebo nepříjemné pocity. Musíme to vyřešit hned. A záleží také na tom, jak to vyřešit. Rádi se mnou mluví a žádají mě o radu. Tak s nimi musím trávit čas, někdy i celé hodiny, povídat si, utěšovat je a tak dále. A jedna věc vede k druhé. Někdy si takhle popovídáme, jen aby se cítili lépe. A je to také příležitost k bližšímu rozhovoru, otevřenějšímu a uvolněnějšímu. Je to tedy dobré i pro jejich pracovní energii a vztahy jako členů týmu. Moment, musím si vzpomenout. Možná si totiž myslí, že jde o maličkost a že se to zahojí samo, ale ne vždy je tomu tak. Například v mém případě, myslím, že před několika dny či možná před týdnem, teď si to přesně nepamatuji, měla jsem těžký pád. MAPA a Trinity mi opravdu pomohli se zotavit, trvalo to mnoho hodin. Teď jsem v pořádku. Myslím, že jsem neměla otřes mozku ani nic podobného. Jen ta přetrvávající bolest hlavy tu stále je, i když se cítím dobře. Stále pracuji a vše je jako obvykle. Jen mě občas trochu bolí hlava. A dnes mě bolí víc než mnohé dni předtím, když jsem to ještě neměla. Asi je to vlivem toho pádu. Byl to opravdu pořádný náraz. Silný náraz není jen to, že do mě strčí jedna osoba. Je to celá banda. Ti negativní udělají opravdu cokoli, aby se mě zbavili, ale já jsem jim řekla: „Unkraut stirbt nicht.“ To je v němčině – tak to říkají. Znamená to „Divoká tráva nezemře.“ Je to přesně tak. Sekáte trávu nebo někdy vykopáváte i celé kořeny ven. O pár dní později, zvlášť když trochu zaprší, ach, zase vyraší, celá zelená, silná a mocná. Tak jsem jim řekla: „Jsem divoká, divoká tráva. Jsem ta ‚zbytečná‘. Tak mě nic nezabije. Budu žít dál.“ Ale oni to stále zkoušejí. Buď se mě snaží ublížit… dokonce i z dálky. Páni, ta negativní síla je tak mocná. Proto dokázali ovládat lidi, celý lidský rod, ovládat zvířecí lidi, i jiné věci, všechny čarodějnice a tak dále. Proto dokázali ovládat Zemi po mnoho, mnoho, mnoho tisíc let až dodnes. Předtím se nám dařilo líp. Bylo nám dobře. Až do doby, kdy se chtěli zmocnit tohoto světa a udělat si z něj svůj vlastní, ale pak začali zabíjet náš lid různými způsoby. A i když se mě nemohou vždy dotknout přímo, využívají mé žáky, aby mě obtěžovali, nebo dokonce i mé psí lidi, protože raději bych tu bolest snášela sama, než abych viděla, jak trpí můj vlastní psí člověk, nebo věděla, že je nemocný a bezmocný, nebo že moji takzvaní žáci jsou těmito bytostmi pronásledováni. Jsou zlí; jsou brutální. A ne všichni moji takzvaní žáci nebo členové týmu jsou na vysoké úrovni, mimo dosah negativní síly. A také jejich karma, jejich současná karma je někdy přichází rušit, a pak se do toho musím zapojit i já. Mohu na sebe vzít část karmy, ne všechnu. Takhle to není dovoleno. V tomto fyzickém světě to tak nefunguje. Tak převezmu část karmy, a pokud je příliš mnoho drobností, příliš mnoho malé karmy tady a tam, ovlivňuje to i tělo. Nejsem udělaná ze železa. Jsem jen z masa a kostí, stejně jako vy. Dobrá, moji drazí krásní žáci BOHA, žáci BOHA, důvod, proč ta liščí osoba přišla, je, jak si myslím, ta konference, která se konala předtím, možná před několika dny, před několika týdny. Zmínila jsem to v jedné z Fly-in News, že teď musím jít na konferenci. Po setkání s Buddhou Králem jsem okamžitě musela mít osobní schůzku s MAPA a některými Buddhy Králi. Není to o světě ani nic takového. Je to prostě jen pro, no, pro mě. Pro změnu jde jen a pouze o mě. Byla jsem překvapená. Předem mi nebylo sděleno, o jakou jde konferenci a jaký bude obsah konference. Dozvěděla jsem se to až během ní a po ní. Proto hovořili o mé bezpečnosti a o tom, že musím používat elektronické prostředky, abych se ochránila. Buddha Král řekl: „Bezpečnost je na prvním místě.“ Teď nemám po ruce poznámky, tak vám je přečtu později. Stále se zdráhám, ale možná vám z toho přečtu asi 90 %, jen abyste o něčem věděli. Jinak sice máte své vnitřní prožitky, ale nemáte to, co mám já. Chci říct, často žádáte o můj deník a podobné věci, nebo se ptáte, co dělám, a já vám ne vždy všechno řeknu. Neřekla jsem. V poslední době si tedy myslím, že bych vám měla něco říct, co mohu, alespoň něco, abyste se také něco naučili. Víte také, že se v mém životě děje to a ono, a že musím dělat ty a ony věci, nebo že je mohu dělat, nebo že jsem vyhrála malou bitvu za mír a některé země jsou svobodné, bez války a podobné věci. Ale nemohu vám říct všechny podrobnosti, protože bitva je bitva, ať už fyzická či astrální, jsou si podobné. Můžete si to představit sami. Jinak bych ztrácela příliš mnoho času vyprávěním o tom, kdo koho zabíjel. My máme pravidlo nezabíjet. Ale abychom ochránili lidi a tuto planetu, abychom ji udrželi při životě, je třeba některé démony eliminovat, protože pracují pro negativní síly a zabíjejí lidi nebo je mrzačí, nebo je, chci říct, omamují či ovládají mnoha různými způsoby, takže si ani nedokážou vzpomenout na BOHA. Ani se nemodlí, dokonce ani někdy. Ani nevědí, jak se modlit, nebo vůbec nechodí do kostela, chrámu, mešity ani do žádných jiných náboženských institucí, které nazývají různými jmény. Například židovské synagogy. Víte, každé náboženství staví kostely, ale dávají jim různá jména, protože mají odlišný jazyk. To je vše. Například v křesťanství nazývají svou kongregační síň pro modlení „kostelem“. A buddhisté tu budovu nazývají chrámem. A muslimové nazývají své svaté místo, kde se společně scházejí, aby uctívali BOHA, mešitou. Například takhle. A my sami máme svůj vlastní chrám. Je to posvátné tělo, v němž přebývá Duch Svatý. V Bibli se tedy píše: „Nevíte snad, že jste chrám BOŽÍ a že ve vás přebývá Duch Svatý?“ Nebo: „BOŽÍ Království je ve vás.“ Teď bychom se tedy měli o tento chrám také starat a čistit ho, není-li již očištěn: začněte okamžitě s veganstvím, abyste si ve svém nitru znovu získali své vlastní BOŽÍ Království. Odstraňte veškerý odpad, který na vás byl nahromaděn, kolem vás, uvnitř vás i vně vás. Učiňte ze sebe chrám BOŽÍ – opět čistý, správný, účinný a svatý. Když mluvím, také zapomínám, protože nemám scénář. Nikdy nemám scénář. Zvláště když mluvím s BOHEM nebo s Králem Buddhou. Nikdy nevím, co mi řeknou, jak bych to tedy vůbec mohla napsat do scénáře? Stejně jsem nikdy žádný scénář nepotřebovala. Od doby, kdy jsem převzala tuto funkci z BOŽÍ Milosti a z BOŽÍ Vůle, jsem nikdy nepsala žádný scénář, podle kterého bych mluvila. Většinou tam jen sedím. Nic před sebou nemám, do ničeho se nedívám. Prostě mluvím, protože to přichází přímo od BOHA. Vyskytne-li se při hovoru nějaká chyba či cokoliv jiného, je to chyba mého lidského měřítka; BŮH nikdy nedělá žádné chyby. Lidé někdy dělají chyby, když mluvíme. I když něco čteme nebo něco slyšíme, špatně to pochopíme a špatně to zopakujeme. Proto se v tomto světě děje tolik nepříjemných věcí. Ale já takovou strašnou chybu nedělám. Možná, samozřejmě, nenarodila jsem se v Anglii, takže některá slova nikdy nepoužívám, jen vyklouznou ven a možná jsem je vyslovila špatně. Ale to je jen malá chyba. Někteří lidé místo slova „Slunce“ Slunce na obloze, řeknou „syn“. Někdy si dělají legraci, jen aby někoho poškádlili. Řeknou: „Jsi můj syn.“ Myslí tím „moje Slunce“, protože ta slova znějí podobně. A některá slova jsem nikdy předtím nepoužívala, tak jsem je možná zapomněla. To je vše – žádná velká chyba. Teď, kvůli tomu rozhovoru, setkání, konferenci s BOHEM a některými Buddhy Králi předtím… Předtím jsem zapomněla pokračovat, tak pokračuji teď. Padla zmínka o mé bezpečnosti v lese, takže od té doby jsem se stala o něco opatrnější. Vlastně většinou nechodím ven, nikam se nevzdaluji než asi 10 metrů, dokonce když jen chodím kolem, jdu na procházku či tak něco. Tak jsem vlastně většinou v bezpečí. Jsou tam velcí zvířecí lidé, třeba velcí jelení lidé a někteří ještě větší, ale zvířecí lidé se ke mně chovají velmi laskavě. Někdy se na mě podívají nebo párkrát skloní hlavu a pak prostě odejdou. Žádný problém. Ale od té konference si trochu víc uvědomuji své okolí. Tak tomu věnuji větší pozornost. Photo Caption: „Přírodu je těžké napodobit“
