Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Vlastně jsem si myslela, že tím můj den skončil, stejně jako příběh slečny Di. Ale ona se se mnou nějakým způsobem znovu spojila. A tak jsem se jí zeptala, jestli tedy je nebo není se svým životem spokojená. Odpověděla: „Ne.“ Zeptala jsem se: „S čím přesně nejsi spokojená?“ Odpověděla: „Protože jsem přišla o ústa, nemohu jíst.“ Řekla jsem: „Ach, to je samozřejmě strašné a chápu to. Ale je úžasné, že se tady stále procházíš, žiješ svůj život a dokonce vyzařuješ tak velké světlo na tvoji velikost. Nevím, jak to děláš. Můžeš mi to říct?“ Když jsem ji uviděla poprvé, zeptala jsem se jí, jak jí mám oslovovat: „Jsi muž nebo žena? Protože o tvém druhu bytostí moc nevím.“ Nejprve tedy řekla: „Muž.“ Tak jsem si pomyslela: „Ach. Ona je mužem.“ Tak jsem řekla „On“ a tak dále. Ale pak se mi zjevila další slova. Řekla: „Svůdce mužů.“ Ach, můj Bože, takový jazyk a jaký způsob vyjadřování. Myslím, že tím chce říct, že je žena, ale je to jen vtipný způsob vyjadřování, docela vtipný. Opravdu tomu nemohu uvěřit, že dokonce přišla a tak nadšeně mi přinesla takovou dobrou zprávu. A přišel také další pavouk. Každý den někdo přijde. A dnes jsem se poprvé setkala s červem, který přišel a doručil zprávy o míru a slova útěchy. „Odkud jsi slyšela tu zprávu? Můžeš mi to říct?“ „Ach, lidé po celém světě o tom hodně mluví.“ Takhle se to dozvěděla. „Tvoje angličtina je tak dobrá. Jsem opravdu překvapená a udivená. Také mám ráda tvůj smysl pro humor.“ „Karma míru je pro Vás opravdu těžká.“ „Ach, děkuji, to vím, to vím. Ale co s tím? Co s tím? Takový je prostě tento svět. Nevadí mi nést za lidi karmu míru, ale oni se z toho nedokážou vymanit, ani když pro ně udělám cokoli a spoustu věcí, protože oni ne… oni nevěří tomu, co jsem řekla, možná ne. Proto se neřídí tím, co jsem jim navrhla a poradila.“ „Možná poslouchají Vaše slova, ale nedokážou tak snadno odložit své zvyky.“ „Ano, ano, máš pravdu. Vím, že to je také jeden z důvodů, a je to tak smutné, tak smutné, protože je to proveditelné. Karmě míru, karmě zabíjení lze předejít. Ale nevypadá to, že se to brzy stane. Někteří lidé říkají, že rok 2026 bude rokem veganského světa. Všichni se stanou vegany, ale já jsem zatím nic takového v tak velkém měřítku neviděla. I když se svět díky veganství zlepšil – vyrábí se více veganského jídla, takže je to pro lidi snadné ho koupit a za rozumnou cenu. Ale myslím, že čím více lidí bude nakupovat, tím více bude tento veganský byznys růst. Nabídka se bude odvíjet od poptávky. Momentálně to stále není tak, jak bych si přála, protože chci tento svět opravdu zachránit. Chci zachránit duše lidí. Chci, aby byli navždy osvobozeni od utrpení. Ale co mohu dělat? V lidském světě jsem jen malá žena a karma mě odřízla od mých spolupracovníků, od mých lidí, od zvířecích lidí, které také miluji, od místa, kde jsem kdysi žila, a kde to bylo pohodlné a snadné – ani to už nemohu mít. A i ta trocha jistoty a bezpečí je vždycky tak nějak křehká a nestabilní. Sotva se dokážu ochránit. Nemám kolem sebe nikoho se zbraněmi, noži nebo kung-fu. Takže i když jsi smutná, že nemůžeš jíst, spousta lidí je smutná z mnoha věcí. Co se mě týče, myslím, že jsem ta nejsmutnější na planetě, protože spousta věcí, které vidím, nejsou v pořádku; Je to prostě za hranicemi krutosti, za hranicemi brutality, za hranicemi barbarství, barbarské činy. Je to prostě… Kdyby smutek mohl zlomit srdce, pak by zlomil to moje. Zlomilo se už mnohokrát, i když neviditelně. Je velmi obtížné snášet tento svět. Ale víš, cítím takovou úctu a, dalo by se říct, šok, že ty, takový skromný malinký brouček nebo brouk, můžeš vědět tolik o karmě. Jak to všechno víš? Chci říct, tohle vím jen já. Chci říct, lidé to sice vědí, ale nemyslím si, že chápou hloubku karmy míru, která ovlivňuje mě a mou práci, můj život, mé štěstí, můj vlastní klid, prostě všechno. Tak jak to vůbec můžeš vědět? Tvůj život je tak krátký a tvé potřeby nejsou doopravdy uspokojeny. Jak víš, že je pro mě karma míru tak těžká? Jak to víš? Mohla bys mi to prosím říct?“ „Není to od lidí hezké, že se k sobě navzájem a k ostatním bytostem chovají tak strašně.“ „Páni, tvoje angličtina je opravdu dobrá. Tvoje znalosti, filozofie a moudrost jsou opravdu skvělé.“ Takhle pokračovala ve svém vyprávění: „Tak nějak se nepodařilo zachránit svět, zajistit jeho bezpečnost.“ „Ano, máš pravdu. Máš pravdu. Vyjádřila jsi to velmi mírně a laskavě. Ano, je snadné dělat pravý opak, zachraňovat lidi, zachraňovat tento svět, pomáhat si navzájem, protože BŮH nám dává tak hojně, že bychom mohli nasytit i mnoho dalších světů, nejen ten náš. Kdyby všichni věděli, jak se chovat a jak se navzájem milovat, můj Bože, bylo by tak snadné vytvořit Nebe na Zemi. Nemyslíš, Di?“ „Ano, to si myslím.“ To je to, co řekla. „Pověz mi, jak jsi se stala tak moudrou? Myslím tím, na jakou školu jsi chodila? Stejně jako v našem světě jdeme do školy, na vysokou školu na univerzitu, abychom získali nějaké znalosti, můžeš tedy obdržet nějaký diplom a pak si můžeš najít zaměstnání a být ve společnosti respektovanou osobou. Na jakou školu jsi chodila? Jak jsi získala tak moudrou filozofii, kterou jsi právě vyjádřila? Mohla bys nám to prosím říct?“ „Ano, mohu.“ „Vy jste Mistryně Moudrosti a máte mnoho žáků a následovníků. Ale už nejste mladá.“ „Co tím myslíš? Jsem stále velmi mladá.“ „Právě proto nemáte dostatek síly, abyste zvítězila v boji proti negativitě.“ „No, moc ti děkuji. Přála bych si, abys mi popřála něco lepšího. Jsem však ráda, že jsi upřímná a mluvíš od srdce, pravdivě a upřímně, a nesnažíš se mě jen potěšit a nezdráháš se říct pravdu. Mohla bych ti však říct něco, co je trochu v rozporu s tvým názorem, který jsi právě vyjádřila? Teď, tento boj mezi pozitivním a negativním není jako zápas v ringu nebo boxerské utkání. Bojujeme s pomocí vnitřní duchovní síly, poznání, moudrosti a také soucitem s lidstvem a všemi bytostmi. To je náš cíl v boji. Nebojujeme jen pro zábavu, ani proto, abychom byli slavní, milovaní nebo uctívaní. Čím jsem starší, tím se cítím moudřejší; cítím to hlouběji, hlouběji ve svém srdci, a jsem ještě odhodlanější bojovat za to, co je správné, a zachraňuji duše před utrpením v peklech a jakýchkoli jiných nižších světech. A právě tato motivace mě neustále pohání vpřed a vzhůru. A samozřejmě doufáme, že zvítězíme, protože peklo je opravdu peklo, je to příliš velké utrpení pro kohokoli, kdo tam vstoupí, zejména pro toho, kdo vstoupí do bran věčného pekla – odtud se nikdo ven nedostane. Představ si, že to jsi ty. Představ si, že by tvé děti nebo tvůj manžel, tvůj milovaný, museli upadnout do pekla – nechtěla bys se ze všech sil pokusit je zachránit? Protože, jak by někdo mohl snášet takové věčné utrpení? Nebo i jen několik let či třeba 10 let – je to strašné. A jestli máme nějaké srdce, nějaké city, nějaký soucit, nějakou lásku, nějaké slitování, udělali bychom vše pro to, abychom je zachránili. Nemyslíš? Věk tedy nehraje roli, protože tento boj nevyžaduje sílu svalů. Jsem stále naživu, velmi bdělá, a každý den pracuji, více než osm hodin denně, někdy téměř celý den, a také celou noc. A spím velmi málo, odpočívám jen velmi málo a jím, co se dá. Víš, tady nemluvíme o fyzické síle. Mluvíme o duchovní síle, o síle pocházející od BOHA, od Zdroje veškerého Stvoření, od Zdroje veškeré Lásky, veškerého Života a veškeré bezpodmínečné oběti pro dobrou věc – za účelem záchrany pokorných, slabých a nevědomých. Narodili se s Boží Láskou a Moudrostí, ale byli jim zavázány oči a svázány ruce i nohy, a přitom byli hozeni do moře, aby plavali. Představte si, jak bezmocná může být jakákoli bytost.“ Takže i kdybych umírala nebo byla starší než teď, budu za ně i nadále bojovat a zvítězím. Tak se teď cítím. Photo Caption: „Sjednocený soused/ Podporující čistý vzduch“
